Technický základ ke cvičení

Je několik návyků, které v silovém tréninku využíváme obecně u všech cviků (mimo výjimky). Proto je pro všechny začátečníky dobré je nacvičit. 

Dýchání - existují dva způsoby dýchaní, a to brániční a mělké. Mělké dýchání je pro člověka přirozené v běžném životě a zvedá se při něm hrudník. Při bráničním dýchání se hrudník nezvedá, vzduch jde do břicha, které se rozšiřuje do všech stran, čímž dělá oporu páteři a zpevňuje celý střed těla. Též pro něj používáme výraz silové dýchání. Nenapadá mě cvik, u kterého bychom v nějaké fázi nepotřebovali zpevnit střed, protože nám to vždy pomáhá k nezbytné stabilitě. 

Další věc, která se podílí na stabilitě těla, je schopnost zpevnit se od hlavy k patě. Tedy postupně: zatáhnout lopatky a vystrčit hrudník, zatnout břicho (klientům říkám, aby se snažili "zatáhnout" žebra), zadek a stehna, paty tlačit do země. Je-li potřeba, zpevnit zápěstí (úchop) a kolena tlačit ven do stran. No a nakonec, když máš tohle všechno hotový, udělej silový nádech a zpevni střed. 

Ještě jednou se vrátím k dýchání a napíšu, kdy je správné se nadechnout a kdy vydechnout. Nádech probíhá před nejnáročnější fází pohybu. Během této fáze v sobě vzduch podržíme, abychom udrželi zpevnění. Vydechujeme až po ní, případně během negativní fáze. Když děláme cvik na větší počet opakování, dejme tomu více než 5, můžeme dýchání trochu uvolnit, protože udržovat takové napětí ve středu po takovou dobu by bylo příliš náročné a vzhledem nižším váhám (nutně v takové situaci) ani není tolik potřeba. 

Postoj musí být také stabilní. Příliš úzký postoj je nestabilní, ale zase by neměl být ani přehnaně široký. Je třeba držet váhu na středu chodidel a opírat se o jejich 3 body - paty, malíkové hrany a bříška za prsty. 

Snaž se hýbat jen těmi klouby, které se u daného cviku mají hýbat, a všechny ostatní mít během série pevné a nehybné.